Pokud v noci zíráš do stropu a v hlavě si dokola přehráváš tu jednu blbou poznámku místo padesáti pochval, nejseš v tom sám/a. Nedávno o tom psal i expert na produktivitu Daniel Gamrot. Po jednom ze svých školení v hlavě neřešil desítky nadšených účastníků, ale tři nespokojence: „Co bych mohl udělat jinak, abych zaujal i je? Kde mám prostor pro zlepšení?“
To je pohled, proti kterýmu nemůžu nic namítat. Nikdy se nezavděčíš všem, ale v každé kritice může být relevantní zpětná vazba.
Co mě ale dostalo, byly komentáře pod příspěvkem od lidí, co mají podobnou zkušenost. Spousta skvělých reakcí a jedna špatná. A z toho pramenící nespokojenost, pochybnosti, nespavost…
A to je pro perfekcionisty úplně normální. Ale fakt děsivý. 😕
Jak nás negativní zpětná vazba dokáže vnitřně sžírat
Možná tím, že ty desítky (nebo aspoň devítky!) očekáváš jako svůj standard.
- Hodnocení 10/10? Odškrtáváš si v hlavě fajfku „splněno“. ☑️ Dobrý. Žádnej nával endorfinů se nekoná. Splnil jsi normu.
- Horší skóre? Tvoje emoční odezva je obrovská. Úplný zaplavení. Přemýšlení, co všechno jsi měl/a udělat jinak. Pocit selhání. Důkaz, že na to nemáš.
Nefér bilance, co?
Bylo by supr, kdyby stačilo si tohle přečíst, poznat se v tom a od zítřka si z negativního hodnocení zázračně nic nedělat. Ale bohužel to takhle nefunguje. S klientama přesně tohle řeším. Společně pracujeme na tom, jak:
- přestat v hlavě dokolečka přehrávat tu jednu blbou poznámku nebo komentář.
- vytáhnout ze zpětný vazby relevantní data, aniž by tě to zevnitř žralo.
- zažívat radost z vlastních výsledků místo suchýho odškrtnutí fajfky „splněno“.
Chceš si přestat brát kritiku osobně a konečně se v klidu vyspat?
Tak se zastav na úvodní konzultaci zdarma. Můžeme se pobavit o tom, co tě teď nejvíc pálí, a podívat se, jak tvoji normu přenastavit.