Až dokončím tenhle projekt…
Až přežiju tenhle měsíc…
Až se to trochu uklidní…
… až pak. Pak si konečně odpočinu. Budu mít čas na rodinu. A na zábavu. A budu žít.
Poznáváš se? 😁 Vítej v Ažpakistánu!
Jako perfekcionista si v sobě neseš přesvědčení, že odpočinek si musíš zasloužit. A možná ti to dokonce dřív dobře fungovalo. 🤔
Blbý je, že od té doby se kapku změnil charakter tvýho to-do listu. Nemá konec 😅
Protože v podnikání není nikdy všecko hotový. Vždycky na tebe čeká další projekt, další výzva, další věc, ve které se potřebuješ zlepšit…
Takže jestli čekáš na chvíli, až budeš mít prázdnej stůl, tak mám pro tebe špatný zprávy 😅 Úspěšný lidi nemaj nikdy prázdnej stůl.
Odpočinek není odměna za výkon
Odpočinek není odměna za výkon. Je to polínko, na kterým ten výkon upečeš. Tvoje palivo.
A jasně, dá se jet na dluh. 🤷♀️ Ale tvůj perfekcionismus začne brzo vystrkovat růžky:
- Místo strategickýho rozhodování se topíš v operativě a hasíš požáry.
- Ladíš detaily jen abys nemusel začínat další projekt.
- Ztrácíš radost z toho, co tvoříš.
A víš kdo na tebe čeká v cíli, žejo? 😅
(„Ahoj, vyhoření! To seš ty?“)
Emigruj konečně z Ažpakistánu
Přestaň čekat na „až pak“. 🙏 Zkus to pro jednou naopak:
- Naplánuj si odpočinek jako první věc v kalendáři. Jako prioritu, né jako něco, na co možná zbyde čas.
- Mysli nejdřív na polínka a až pak zatop. ♥️
- Dovol si být v klidu i s rozdělanou prací.
Emigruj konečně z Ažpakistánu. Svět se nezboří. Slibuju.
Chceš přestat odkládat život na „až pak“?
Cítíš, že jedeš na dluh a nedaří se ti vypnout hlavu s rozdělanou prací? Pojďme tvý vnitřní nastavení i kalendář přenastavit společně.